Strašidelná stezka IX.
10.11.2025
V sobotu 1.11. se konal devátý ročník naší největší akce, halloweenské stezky odvahy.
Úderem tmy přichází mlha, snad proto, aby zakryla vše co má být pozemskému světu ukryto. Jakmile se rozezní zvony, začínají se objevovat nadpřirozené bytosti. I letos byla stezka plná hrůzostrašných scén a návštěvníci se měli možnost projít temnými zákoutími naší obce a postupně objevovat vše nadpozemské, co se zde po tisíce let ukrývá. To vše za doprovodu strašidelných zvuků a různých pyrotechnických efektů. Než se děti a rodiče na stezku vydali, mohli si v tvořivých dílničkách vyrobit a s sebou domů odnést vlastnoručně vyrobený sliz nebo strašidelnou masku a samozřejmě se pořádně občerstvit. Ale teď se pojďme společně podívat, jaká ta letošní stezka odvahy byla.
Jak již jistě všichni, kdo se k nám pravidelně vrací vědí, vstup do světa nadpřirozena a podivných stvoření je za kaplí Andělů strážných. Jelikož naše stezka není pohádka, musí být vstup pečlivě střežen. Skeletos si vzal letos zdravotní volno, prý ho po poslední službě bolela žebra a tak tuto výsadu přenechal drsnému Johnny Blazemu. Na začátku stezky, která vede podle zámecké zdi, vás uvítala šeredná čarodějnice, kterou hlídala samotná smrt. Ono se není čemu divit, při pohledu na ní bylo jasné, že už jí táhne minimálně na 3 000 let, tak ať to smrťáček nemá daleko. Mnoho odvážlivců se bohužel dál nedostalo. Babizna vařila zrovna lektvar krásy (naštěstí jen z poloviční dávky) a kdo by to nezkusil, že? No ti, na které už nezbylo a to se nakonec ukázalo, že bylo moc dobře. Ona totiž nechtěla, aby byl někdo krásný, ale naopak mrtvý! Inu kdo by věřil takovému stvoření, na kterém roste mech a Muchomůrky. Ti, co měli štěstí a mohli pokračovat, mohli ve tmě spatřit Guye Fawkese ve společnosti několika nemrtvých.
Než se cesta začala stáčet ke statku, mohli jste narazit na Eleonoru Amálii ze Schwarzenbergu. Tato kněžna se k nám přiletěla podívat z nedalekého Krumlova, kde ji v 18. století proťali hrudník kůlem, protože se domnívali, že je upírka. Je pravdou, že špičáky a celá ústa od krve, ten pocit skutečně navozují. Kdyby se narodila až do dnešní doby, tak by byla spíše cool, než kůlem probodena, protože EMO je zkrátka v kurzu.
Kdo si ještě vzpomene, jak se jmenuje naše kaplička, tak nikoho nepřekvapí, že strážní andělé k Encovanům také patří. Standardně se s nimi setkáváme spíše v období adventu, ale jeden letos nějak nemohl dospat a nebo se možná bál o ty nebohé duše, které se nechali dobrovolně uvrhnout do spárů čar a kouzel a přišel mezi nás.
To už se ale dostáváme do tajemného statku Broderickových. U brány statku na všechny zlověstně zhlížel rozlobený traktor. A nenechte se zmást, že vypadá jako obyčejný... Farmář Broderick neměl peněz na zbyt. Mnoho lidí u něj žádalo o práci, ale žádný se již odtamtud nevrátil. Kdo si legendu pamatuje tak ví, že práce na téhle farmě znamenala hladovění, ponižování a zvrácené mučení, členy této šílené rodiny. Přímo ve statku své oběti porcovali a jejich krev poté používali místo nafty do svých traktorů. A pokud tomu nevěříte, sami se můžete přesvědčit. Až ho potkáte někde na cestě, pozorně se dívejte, co z něj odkapává.
Vzduch ve staré stodole páchne zatuchlou hlínou a něčím, co připomíná zvadlou úrodu... a krev. Ta hnědá, narychlo stlučená rakev, kdysi možná jen obyčejný truhlík na semena, teď stojí uprostřed. Její prkna jsou nasáklá vlhkostí a temnou barvou starého dřeva, která sotva maskuje, co se v ní skrývá. Víko je hrubě odsunuté, jako by je zevnitř vyrval hladový krtek, ale s děsivou silou. Z otvoru neprýští jen chladný vzduch z podsvětí, ale leze tvor... Napůl člověk, napůl noční můra, jenž měl navždy odpočívat v neúrodné půdě za stodolou, se dere na svět. Jeho hromádkovitá, zažloutlá tvář je zkřivená, snad ještě z bolesti umírání, snad z chutě na čerstvou kůži. Z hnijícího oblečení, možná starého pytle, který měl kdysi sloužit na brambory, trčí dlouhé, pokroucené prsty, svírající okraj rakve. Vypadají jako kořeny dávno uschlé slunečnice. Na místě očí jen kalné skvrny, které odrážejí mihotavé světlo z jediné, voskem obalené svíce na zemi – ta hoří jako zoufalá malá duše proti obrovské temnotě. Jen těžko se můžeme domýšlet, zda to byla jedna z posledních obětí této šílené rodiny...
Kdo měl štěstí a nebyl trefen useklou hlavou, se kterou farmářovi děti hrály za stodolou fotbal, byl okamžitě polapen služebnicí Offred. Její smutek po ztracené dceři a tíha příkoří a bezpráví které léta snáší, jen podtrhl drsnou atmosféru stodoly Broderickových. Podobný osud měly místní jeptišky, ke kterým se váže příběh místního zámku, který kdysi právě řeholní sestry obývaly. Jelikož to ale byla řehole a nikdo je moc nehlídal, začaly si potají do zámku vodit místní chasníky. To se však brzy znelíbilo jejich ženám, protože doma stála práce, některým mužům se v zámku dokonce tak líbilo, že se odmítli vrátit domů, a tak řádové sestry udaly na arcibiskupství. Jakmile se to arcibiskup dozvěděl, nechal poslat vojsko, které mělo zjednat pořádek. Chasníky zbičovali a všechny hříšné jeptišky byly zazděny v zámeckých útrobách. Do dnes, když půjdete v noci kolem zámku, můžete vidět v různých oknech potemnělé postavy a světýlka jejich luceren.
O kus dál jste mohli zahlédnout Morticii a Wednesday Addamsovi. Názorná ukázka toho, kam vede benevolentní styl výchovy. Podáte prst a dostanete celou ruku... I když kdo byl měl výhrady proti Thing. Těch končetin se na stezce ještě potká...
To už se ale přesouváme k rybníku, kde své umění předvedl středověký pán ohně a jelikož byla i letos teplota blíže k nule, jednalo se nejen o efektní, ale i vítané představení. Každý, kdo na naší stezce již někdy byl tak ví, že v rybníku máme nejen ryby (my už tedy o tom začínáme pochybovat), ale hlavně vodníka. Letos jsme se jako místní, s vodníkem více skamarádili. A ano, my s ním, on s námi určitě ne. Ale.. dovolí nám chytat ryby. Sice jen pohledem, ale nám to nevadí. Všechno chce svůj čas a jak praví pohádka... "Každá voda ale nakonec steče dolů a my ty ryby z rybníku prostě dostaneme"
Od vodníka vedla cesta dále směrem k zámku. Během stoupání jste mohli zahlédnout Jacka Sparrowa. Tedy vlastně Captaina Morgana... Nebo to bylo opačně? Střílel Jack Sparrow a pil při tom Captaina Morgana nebo střílel Captain Morgan, ale jak by pil Jacka Sparrowa? No rány to byli efektní, v přesnosti zásahu to ale značně pokulhávalo. Ale to je u jednonohých asi v pohodě...
Kdyby se něco zvrtlo, určitě by zasáhl opodál běsnící Broderickův posluhovač Ed Gein. Sice si nasadil masku klauna, asi proto, aby se ho děti nebáli, ale nějak zapomněl, že měl v ruce motorovou pilu. Takže vřelého objetí se určitě nedočkal a farmář Broderick, si tak bude muset "palivo" to traktoru zase naředit naftou.
Tím se pomalu blížíme k bráně a spolu s ní, i konci encovanského nadpřirozeného světa. Jenže ona ta brána není obyčejná. Kdo jste se k nám již vydal tak víte, že je to brána, která leží na samé hranici našeho světa a toho... druhého. Místa, kde se realita rozplývá a sny se mění v krev. U staré Zámecké brány, která kdysi vedla do honosného panství, se dnes neusídlila žádná vznešená duše. Je to rozpadající se oblouk, jehož temná hloubka pohlcuje světlo. A přímo pod ním, tam, kde se stezka stáčí do záhadného kopce, se usadil Freddy Krueger. Ne, nehledejte ho v žádných hororových filmech – on si teď udělal domov tady, v našem světě. Jeho tábořiště je to nejodpornější, co si dokážete představit. Freddyho tábořiště je díra do pekla.
Uprostřed všeho hrůzostrašně plane oheň. Ne však v krbu, nýbrž ve starém, zrezivělém ocelovém sudu, který hřeje jen tak, aby z něj stoupal špinavý, žlutošedý kouř. Ten kouř nestoupá k nebi, ale plazí se nízko u země, obaluje nohy a vytváří mlžné přízraky, které se mihotají v každém záblesku plamene. Voní sírou, spálenou látkou a něčím... hnisavě sladkým. Kolem sudu, jako nějaké ozdoby, jsou rozházené kusy těl. Ne, nejsou to kompletní mrtvoly, to je pro Freddyho příliš nudné. Jsou to jen... useknuté, uschlé ruce, prsty, které vypadají, jako by se snažily doplazit pryč. Některé z nich svírají špinavé polámané panenky nebo roztrhané medvídky – upomínky na ty děti, které zabil ve spánku. Legenda praví, že pokud projdeš bránou a ten kouř ti vnikne do plic, už nikdy se pořádně neprobudíš. Brána prý nevede ze zámku, ale přímo do té nejhorší noční můry. A tam, v tom věčném dýmu, Freddy čeká.
Ano, tady už šlo do tuhého a všichni prchali pryč. Jenže za branou je další strážce, protože cesty zpět už prostě není. Netvor vystupující z temné mlhy. Monstrum připomínající krvelačného ptáka, netvor, do kterého by se snad měla zamilovat krásná pana? Věřím, že se nikdo nechtěl vracet, a tak vzal poslední metry útěkem. Už se stačilo pouze vyhnout černé vdově a to šlo snadno, protože pohled na její špinavý nůž jasně naznačoval, že si bude manžela hledat dlouho. A to už jsme opravdu na konci naší stezky, zpět mezi živými a hlavně na světle. U východu už byla jen Strážkyně Ztracených a Sběratelka Ticha. Strážkyně Ztracených dala každému malému návštěvníkovi lísteček, za který si u pořadatelů vybral cenu a Sběratelka Ticha svými kouzly každému odčarovala jeho strach, aby se k nám vrátil i přístí rok.
Pevně věřím, že jsme ve vás, kdo jste naší akci navštívili, zanechali dobrý dojem a budeme se těšit na desátý, tedy jubilejní rok našeho strašení :-)
Dovolte mi prosím touto cestou z celého srdce poděkovat všem dobrovolníkům, kteří s realizací jakkoli pomohli. Píšu to vždy a zkrátka to tak je... V obci naší velikosti toto není vůbec jednoduché uspořádat a bez vašeho zápalu a ochoty se na tom podílet, by to prostě ani nešlo. O to víc si té pomoci vážíme. Bez vás, skvělých kamarádů a sousedů, bychom to nikdy nedokázali. Zároveň velice děkujeme všem sponzorům ať již v podobě společností, organizací, zkrátka vám všem, našim kamarádům a sousedům.
Za Encovany z.s. - Velc Tomáš
Sponzoři akce:
